15. pro, 2020

KAROLÍNA STONJEKOVÁ: Odsávač Mikuláš Minář. Co na to Piráti?

ROZHOVOR..

Koronavirová horská dráha, tak Karolina Stonjeková komentuje neustálé vládní otevírání a následné zavírání všemožných podniků. Cena, kterou zaplatíme, bude vysoká. A jak reálný je úspěch Mikuláše Mináře ve volbách? Podle Stonjekové velmi záleží na definici úspěchu. Zatím na transparentním účtu můžeme pozorovat spíše nepříliš transparentní odsátí 210 tisíc korun...
 
Hospodám nadšení příliš dlouho nevydrželo. Vláda jim minulý týden ve čtvrtek sice umožnila vcelku normální provoz, ale hned od úterý si to rozmyslela a nařídila všem provozovnám zavírat už ve 20 hodin. Tím efektivně znemožnila, aby byl provoz většiny z nich výdělečný. Dává vám takové přeskakování smysl?
 
Myslím, že stále více postrádá smysl, hledat ještě nějaký smysl v nařízeních vlády. Je to nesystémový chaos, chvilkové povolování následované dalším zakazováním a jakýkoli efekt nikde. Tedy až na efekty, které nám do budoucna přinese naprosté zdecimování ekonomiky. Už minule jsem tu říkala, že si vláda měla vybrat buď, anebo. Buď jen důsledná ochrana rizikových skupin a zbytek společnosti nechat žít, nebo lockdown. Dneska už je jasné, že ani ten nenáviděný lockdown by nebyl pro vládu z hlediska veřejné podpory tak smrtící, jako neustálé rozvolňování, střídané dalším neustálým utahováním šroubů, u kterého je konec v nedohlednu. Tahle koronavirová horská dráha, na kterou nás vláda posadila, nás v konečném výsledku přijde draho, přijde draho i tu vládu a efekt nepřinese…

Předák Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek ještě přitvrdil. O víkendu restauratérům a hoteliérům vzkázal, že by se měli překvalifikovat na dělnické profese. Podle Dufka je prostě lepší podporovat výrobu než služby. Jak se k těmto slovům stavíte?

Já jen doufám, že se pan Dufek nebude muset časem překvalifikovat na kadeřníka, až se někdo, nedej bože, rozhodne, že mu za jeho nehorázné výroky načechrá vlásky. Navíc bych od Dufka očekávala alespoň elementární znalost ekonomických souvislostí. Kdyby ji měl, věděl by, že sektor služeb tvoří dominantní podíl na HDP. Takže radovat se, že tento sektor teď dostává jednu facku za druhou a radit, aby ti, kteří v něm pracují, šli do výroby – jinými slovy, abychom ještě více byli levnou montovnou – může jen naprostý bloud.

Mikuláš Minář spouští svůj politický pokus. Hnutí Lidé PRO cílí především na opozičního voliče. Má podle vás šanci uspět?

To záleží na tom, co nazýváme úspěchem. Pokud za úspěch považujeme zisk v rozmezí dvou až čtyř procent, pak bych dokonce řekla, že má šanci na úspěch dopředu zaručenou. Pokud oním úspěchem má být odsátí malinké části hlasů Pirátů, STANu nebo TOP 09, pak i zde by se o úspěchu dalo hovořit. Jestli se ovšem úspěchem rozumí vstup do Sněmovny nebo dokonce účast na vládě, tak tady je dopředu jasné, že má Mikýsek Minář smůlu jak vzrostlá borovice.

Zlé jazyky tvrdí, že Minářovi prostě došly peníze, a proto je zde opět další projekt s transparentním účtem, kam mohou lidé poslat své peníze, ale zato bez uceleného programu. Připomeňme i státní příspěvky, které jsou finančně zajímavé už od hranice zisku 3 % ve volbách. Může hrát jistou roli i tato motivace?

Jestli došly peníze, není až tak důležité. To hlavní, co Minářovi došlo – a to tak, že úplně – je kouzlo okamžiku. Po roce ve veřejném prostoru už nikoho příliš nezajímá, už to není nové, tím méně originální, už to zkrátka netáhne. V rozhovoru pro XTV jsem řekla, že s Minářem je to stejné jako s vánočním cukrovím, které po roce najdete při úklidu někde ve skříni. Jasně, před rokem to byl velký šlágr, spoustě lidí to cukroví chutnalo, až měli boule za ušima. Ale teď? Po roce? Kdo by to ještě chtěl jíst? 

Toho nebohého hocha tak vlastně potkal stejný či přinejmenším dost podobný osud, jaký potkal Václava Klause mladšího po odchodu z ODS. V tom promeškání správného momentu, který se už nikdy nevrátí, si mohou oba muži podat ruku. A proto je a bude zhruba stejný i výsledek, kterého (ne)dosáhnou jejich politické projekty.

Ad transparentní účet – pokud se na něj podíváme a vidíme například odchozí platbu 210 tisíc Kč za „finišování příprav startu kampaně“, jde skutečně o průhledný a přehledný tok peněz, nebo se ze slova „transparentní“ stává pouhá floskule?

„Finišování příprav startu“, to je ovšem parádní výraz! A neméně parádní je i sám fakt, že finišovat start kampaně už může něco, co ještě nemá ani jasně danou strukturu, program, prostě nic… To je vypovídající už samo o sobě, bez ohledu na to, kam a komu reálně těch 210 tisíc šlo.

Někteří zastánci liberální politiky Minářův vstup na scénu kritizují. Podle nich nové hnutí trhá potenciál a soudržnost opozice a dále ubírá možné hlasy dvěma nedávno vzniklým volebním koalicím, tvořeným stranami opozice. Máme tyto námitky brát vážně?

Tyto námitky jsou principiálně správné, ale notně přehnané. Ano, komu jinému by měl Minářův nový subjekt vzít voliče, než právě opozici. Nebo si snad někdo vážně myslel, že přitáhne hlasy Babiše? To ani ve snu!

Na konci své velké slávy se Minářův původní projekt, Milion chvilek, posouval stále více a více doleva, takže je nasnadě, že ubere hlasy především levicově liberálních voličů, tedy, jak jsem už uvedla, Pirátů, STANu a TOPky. Těm určitě z volebního koláče něco málo ukousne, ale – abych parafrázovala oblíbenou tuzemskou komedii, „na funkci to nebude mít vliv“. Jinými slovy, ani jeden z těch opozičních subjektů na tom nevykrvácí, protože půjde o jednotky procent.Jestli došly peníze, není až tak důležité. To hlavní, co Minářovi došlo – a to tak, že úplně – je kouzlo okamžiku. Po roce ve veřejném prostoru už nikoho příliš nezajímá, už to není nové, tím méně originální, už to zkrátka netáhne. V rozhovoru pro XTV jsem řekla, že s Minářem je to stejné jako s vánočním cukrovím, které po roce najdete při úklidu někde ve skříni. Jasně, před rokem to byl velký šlágr, spoustě lidí to cukroví chutnalo, až měli boule za ušima. Ale teď? Po roce? Kdo by to ještě chtěl jíst? 

Toho nebohého hocha tak vlastně potkal stejný či přinejmenším dost podobný osud, jaký potkal Václava Klause mladšího po odchodu z ODS. V tom promeškání správného momentu, který se už nikdy nevrátí, si mohou oba muži podat ruku. A proto je a bude zhruba stejný i výsledek, kterého (ne)dosáhnou jejich politické projekty.

Ad transparentní účet – pokud se na něj podíváme a vidíme například odchozí platbu 210 tisíc Kč za „finišování příprav startu kampaně“, jde skutečně o průhledný a přehledný tok peněz, nebo se ze slova „transparentní“ stává pouhá floskule?

„Finišování příprav startu“, to je ovšem parádní výraz! A neméně parádní je i sám fakt, že finišovat start kampaně už může něco, co ještě nemá ani jasně danou strukturu, program, prostě nic… To je vypovídající už samo o sobě, bez ohledu na to, kam a komu reálně těch 210 tisíc šlo.

Někteří zastánci liberální politiky Minářův vstup na scénu kritizují. Podle nich nové hnutí trhá potenciál a soudržnost opozice a dále ubírá možné hlasy dvěma nedávno vzniklým volebním koalicím, tvořeným stranami opozice. Máme tyto námitky brát vážně?

Tyto námitky jsou principiálně správné, ale notně přehnané. Ano, komu jinému by měl Minářův nový subjekt vzít voliče, než právě opozici. Nebo si snad někdo vážně myslel, že přitáhne hlasy Babiše? To ani ve snu!

Na konci své velké slávy se Minářův původní projekt, Milion chvilek, posouval stále více a více doleva, takže je nasnadě, že ubere hlasy především levicově liberálních voličů, tedy, jak jsem už uvedla, Pirátů, STANu a TOPky. Těm určitě z volebního koláče něco málo ukousne, ale – abych parafrázovala oblíbenou tuzemskou komedii, „na funkci to nebude mít vliv“. Jinými slovy, ani jeden z těch opozičních subjektů na tom nevykrvácí, protože půjde o jednotky procent.

Daleko zajímavější ale bude sledovat, jak se k Minářovu pokusu postaví mainstreamová média. Ta si z něho celkem nepokrytě udělala svého miláčka, ovšem v době, kdy stál proti Babišovi. Když teď bude stát jako politický konkurent proti jinému miláčkovi médií – Pirátům, bude hodně zajímavé pozorovat, jak se média vyrovnají s nelehkou situací, kdy si budou muset vybrat, který z jejich miláčků je teď ten miláčkovatější.

Za nové Minářovo hnutí se v úvodním videu postavili např. bývalá senátorka a někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, odcházející ředitel Transparency International David Ondráčka, expremiér Petr Pithart a další. To jsou ovšem osobnosti, které už podpořily mnoho projektů – k čemu to všechno je? A nevystavují Minářovi svou podporou hnutí, které ještě nemá ucelený program, tak trochu bianco šek?

Nám se to může zdát jako bianco šek, ale ve skutečnosti je to trochu jinak. Těmto lidem fakticky nejde o politiku, respektive o to, něčeho reálně politicky dosáhnout. Pithartům, Wagnerovým a dalším jde o ten záměr. O to, „myslet to dobře“ – ať už tím ‚to‘ rozumíme cokoli. Pro ně je alfou a omegou, aby si mohli říct, „sice jsme zase dopadli jako sedláci u Chlumce, ale dali jsme do toho srdíčko, a teď z toho máme takový hřejivoučký pociteček na dušičce“.

Pro ně není důležitá politika, ale právě ten hřejivý pocit na duši, který je palivem jejich politického spasitelství. Tohle, a nic jiného, je jejich představa politiky a do té Minář dokonale zapadá. Proto od něho ani nepotřebují žádný politický program. Už teď je jim každému jasné, že to dopadne na vlas stejně, jako už mockrát předtím (a i mockrát potom), ale to je o dobrý pocit ze sebe samých nemůže připravit.

Autor: Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 15.12.2020

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Odsavac-Mikulas-Minar-Co-na-to-Pirati-Karolina-Stonjekova-ma-jasno-sestrelila-i-Klause-ml-647040


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!